Petr a Lenka

Hurá, po roce opět klasicky tradiční týden v Písku, který je jen můj a Míši (a dokud je ještě HODNĚ malý, tak i Kubíčka ).

Přijela jsem ve čtvrtek a po odpoledni na zahradě jsem šla na aromamasáž masáž celého těla (dárek k narozeninám) - užila jsem si dvouhodinový ráj, kdy jsem si vybrala olejíčky a masérka mi masírovala i břicho a uši. Petr masíruje nožky líp, ale zase mi nedává vybrat aroma .

V pátek ráno šla Míša ještě do práce, tak mě vzbudila už brzo ráno - Kubík už dosahne na kliku a jeho výlet po domě, kdy všichni spali, už se uskutečnil. A nechtěli jsme riskovat, že půjde nakupovat . Strávili jsme úžasné dopoledne a pak šli Míše naproti. No, zajímavěji se to prožívá než píše, tak se omezím na konstatování zmrzlinek, sprchování zahradní hadicí na zahradě, ráchání v bazénku a povídání...

Na sobotu jsme na dopoledne naplánovali krokodýlí zoo v blízkém Protivíně. Bylo to tam takové pomenší, rodinné a překvapilo mě, že to nebyli metroví krokodýlci, ale i třímetroví macci. Průvodci byli k dispozici a vyprávěli velmi osobně a zajímavě. Kubík se odtamtud nechtěl hnout a po dlouhé době ho odlákal až příslib zmrzlinky . Protivín je roztomilé městečko a bylo moc milé, že servírka z cukrárny, na dotaz jakýchsi hostů, kde je zoo, je nasměrovala, a přidala informace o dalších výstavách a aktraktivnostech ve městě. Určitě to bude někdy stát za delší návštěvu. Pak už jen po největším horku opět na zahradu a ráchání v bazénku bylo intenzivnější, protože pro Kubíka byl kokodýl velkou inspirací .

V neděli jsme nic nedělali. Jen jsme se byli v Čížové podívat na dárek, který dostala Míša od manžela k výročí svatby (krásný výhled a klid) a pak krátká návštěva u Míšiny kamarádky Ivy spojená s koupením osvědčených vín. Rada pro tento den: neotvírat šumivé víno šroubovacím otvírákem - špunt nám ulomil závit .

Pondělí jsme měli naplánovanou Sudoměř, schování se pod stromy u rybníka, ale využili jsme počasí a jeli do Blatné. Krásná zámecká obora spolu s krotkými daňky a osvědčená cukrárna byly na svých místech . Na zámku rozšířili prohlídky a dokonce budou mít i nějaké noční, 30. a 31. 7., ale to se nás s Kubíkem na kole zatím netýká .

Úterý překvapilo mnohými prudkými dešti. Naštěstí je se v ZOO Ohrada v Hluboké kam schovat . Je malinkatá, ale je to zase něco jiného. Oproti tomu, kdy jsme tu byli s Petrem, se trochu rozrostla a budují ji dál... Jednu dobu pršelo tak, že skoro nebylo vidět přes vodu na zámek. Měla jsem trochu obavu, jak vyjedeme po deštích z rozbahněného pole, kde jsme parkovali, ale podařilo se .

Ve středu šel Kubíček do školky, my s Míšou splnily šicí úkoly, vyzvedly Kubíčka a jeli vláčkem do Mirovic, navštívit děti na tamním táboře. Přidaly jsme k nim Kubíčka, který si užije spaní v teepee (spacák odmítl, protože mu brání v rozletu, ale tatínek si poradil ). S Míšou jsme si užily večeři v řecké restauraci a povídání... Zítra už přijedou obě děti a bude veselo .

A ve čtvrtek veselo bylo. S Eli jsme šly do města na pohár a na nákupy, a pak obvyklá zahrada a cachtání na zahradě.

Ještě Krkonoše

Sobota

Brzké vstávání a po snídani, po poděkování za příjemnou výhru v penzionu Slavie, do skanzenu v Krňovicích (Petr třeba přidá fotky). Skanzen nový a maličký, ale roztomilý . A kousek od Pardubic, kde byla jízda na bruslích. Petr jel a já se prošla po pěší zóně. Pak výlet na Kunětickou horu, která příjemně překvapila - líbilo se nám, koukali jsme i na Krkonoše, odkud jsme ráno vyjeli .

A pak už do Prahy...

Bratři Ebeni

S kamarádkou Lenkou jsme si udělaly krásný prodloužený zkrácený víkend u příležitosti koncertu Bratří Ebenů ve Velkých Pavlovicích. Ubytování v Hustopečích bylo super, koncert byl super, užily jsme si to .

Cestou zpět přes Brno a Veverskou Bítýšku za Lenčinou kamarádkou Marcelou a dom...

Třikrát život

Poslední divadlo z vánočního dárku od Petrovy maminky bylo ABC. Už neměli lístky na to co jsme chtěli, tak jsme vybrali komedii s dobrým obsazením. Třikrát stejná situace (výchova dětí, manželství, práce, ...) s jinými charaktery postav... Mě se to nelíbilo.

Ženitba

Poslední představení v rámci abonentky na Vinohradech. Zpracování neobvyklé (na místní scénu), lehce úchylné (nevím, asi tím Gogolem ), operní zpěvy, konec očekávaný. Mě se to líbilo hodně, až přijde pravidelná evaluace z divadla, dostanou ode mne spoustu bodů.

Iron Man II.

Opět po dlouhé době v kině. Film se mi líbil víc než Petrovi, byla jsem spokojená. Vše bylo jak má být a jen tak mimochodem hlavním hrdinou na kovadlině ukutaný urychlovač částic a jím vytvořený nový prvek, byl příjemnou třešničkou na té odpočinkové nerealitě . Rourke byl tak nechutný, až byl úžasný, a Petr má stejný nos jako Iron Man .

Lednice

Respektujeme s Andreou zavedenou tradici a letos jsme již potřetí byly v Lednických lázních. Spousta věcí byla jinak - vyměnila jsem si procedury (thajská masáž nohou si pak zasoužila opakování, byla jsem nadšena), celou dobu pršelo, takže jsme po parku couraly jen jednou blátem, byla jsem v Břeclavi, koupily jsme si vína (a zjistily, že sklad a stejné ceny mají v Praze Malešicích ). Něco bylo stejné - jídlo v lázních by mělo být za trest, již tradičně je velmi nedobré (v celé Lednici jsme za ty tři roky nenarazily na dobré jídlo).

Doufám, že vymění kuchaře a příště pojedeme zase...

Shrnutí

Za duben se toho stalo tolik .

Byla jsem u mamky a babičky v HB (promiň, Mášo, že jsem se neozvala), byl u nás Filip, Míša (každý zvlášť), byla jsem v Písku na Eliščině výtvarné vernisáži, s Petrem jsme byli v divadle pod Palmovkou na Nájemníci pana Swana (blbost, ale místy vtipné), v ZOO, v kavárničce v Troji, v mexické restauraci, grilovali jsme a tak .

Písek

Ve čtvrtek jsem po pracovním návratu z Čeladné přesedla do auta a vyrazila do Písku na vernisáž výstavy Elišky a Michala. A stihla jsem to.

Krásně jsem si odpočinula, pokochala dětmi a v sobotu odjela...

Paříž

24.3. jsme s Eliškou a kamarádkou Lenkou odjely na rok plánovaný výlet do Paříže. Kvůli mě jsme jely autobusem a příště už poletíme.

středa

Elišku jsem zahnala ve 20h do postele, ať se před cestou aspoň trochu vyspí - bránila se, ale usnula. A po 23h nás Petr odvezl na Florenc a ve 23.55 odjezd.

čtvrtek

Eli v autobuse vůbec nespala, ale to dítě je nezmar . Po příjezdu do Paříže kolem 14h jsme se šly ubytovat do rezervovaného hostelu a vyrazily do města na obhlídku okolí.

pátek

Metro. Eiffelovka, Martova pole, náměstí Bastily.

sobota

Louvre. Notredam.

neděle

Montmartr, pitoreskní hřbitov. A v 15h odjezd do Prahy, příjezd kolem 5 ráno a Petr pro nás opět přijel a šly jsme spát...

Hezké to bylo. Chtělo by to více času a hezčí počasí, ale člověk nemůže mít všechno . Metro je v Paříži úzké a malé, dobře označené a hodně bariérové, dražší než u nás.  Ceny vyšší, hodně mě překvapil McDonald - měla jsem ho jako nouzovku a zjistila, že ham/cheesburger stojí 2 eura. Lidé milí a vstřícní. Vstupné do objektů srovnatelné s naším. Nejsilnější zážitek byl Notredam a Louvre. A Eliška dostala za úkol, až bude tou slavnou zpěvačkou, požádat francouzský lid, že by mohli v Louvre dát pár popisků v angličtině .