Petr a Lenka

Po dlouhé době a bez tréningu:

Zkuste také SelfDestruct :)

Jen si tak létám...a potím se u toho :)

Když vás uprostřed mlhy ve tři ráno zastavují policisté, je dobré, aby jeden z nich byl amatérský fotograf.

Vysvětlování, co jsem to dělal na ulici s foťákem namířeným na strom za plotem čínské ambasády je výrazně jednodušší.

      

    

Steps and Stars (Dortmund Balet)

Má kulturní referentka Andrea vybrala balet v Národním. Půlka představení byl balet na muziku Gerschwina, tzn. veselé a hravé a druhá půlka baletění bylo umění, včetně čtení receptu na makarony v italštině, baletky nahoře bez a dělnického komanda. Jsem nejspíš spíš na klasiku .

Na výzkumech

Krátce po obědě chvíli pršelo a to mělo předpokládané následky: Letná zela prázdnotou a výhled na Prahu byl úchvatný. „Umytý“ vzduch byl rájem pro fotografy – pankrácké mrakodrapy se jevili od Letné pár metrů a i další vzdálené budovy byly „za rohem“.

Takže co na Letné ? Lavičky mokré (na navoskovaných hranách se voda drží déle) a nikde nikdo. Do města !

Malý pokus vytáhnout Radka žalostně selhal a tak jsem vyrazil sám. Z Letné na Nábřeží kapitána Jaroše už je asfalt položený, takže jsem to klidně pustil a pozdě si vzpomněl na dlážděný zvýšený přechod a křižovatku, ale bylo to bez jakýchkoliv komplikací. Pak přes most na Florenc a do metra směr Budějovické. Kdysi tam bývalo několik zábradlí přibližně zewlovací výšky, tak proč si nejet připomenout minulost ?

Napřed jsem si projel okolí metra – mramor je mramor a lehce zvednuté dlaždice kolem eskalátorů stačí na malý skok. Pak okolí polikliniky, o kterém tu někdo básnil. Povrch nic moc a ze schodů jsem byl vyhozen během pěti minut :)

Bohužel jsem podcenil stavení ruch – ze starých zábradlí kolem trávníků už existuje naprosté minimum a to často ještě v hrozném stavu. Ale to u garáží je stále fajn. A překvapivě (i pro mě) jsem ho dal soulem celé (ono jsou to necelé tři metry, ale ta radost :))

Pak už bylo cestou sídlištěm jen občas něco -tu schůdek, tu nějaká jiná radovánka, ale vcelku nic moc.

Na Pankráci u pošty to bylo veselejší. Na místních betonovo – kovovo – keramických lavičkách to jede dobře a náladu mi kazili jen bezdomovci, kteří se napřed dívali a pak začali poměrně intenzivně loudit peníze. Takže jsem jel dál.

A hned na cestě mezi Pankrácem a Pražského povstání (místní vědí – je to takové kopec-rovinka-kopec-rovinka) jsem našel další zewlovací zábradlí. I bez vosku jelo moc pěkně a tak jsem si také vcelku zablbnul. A dal si na hubu. Dojel jsem na konec, zastavil jsem a když jsem chtěl udělat krok ze zábradlí, zapomněl jsem, že na něm stojím. Prásk. Utrpělo jen mé sebevědomí.

Hned o kousek dál je zajímavá zídka – naskočit se dá nízko ale konec je přes metr vysoký. Škoda mizerného asfaltu kolem.

U Pražského povstání už sice není stánek s úžasnými kovovými schody, ale o kousek dál je nákladní rampa s kovovým okrajem. Bohužel relativně čerstvě natřený a já už vosk vyplácal. Takže příště.

Dojel jsem na Vyšehrad, kde jsem sice původně chtěl jezdit, ale nakonec jsem fotil a koukal na úžasný západ slunce. Ale aspoň jednu zídku jsem si dal :)

Přes most k I. P. Pavlova je to street po rovině s možností skákat přes asfaltové záplaty v chodníku. Možnost jsem využil vrchovatě :)

Dolů po Václaváku (oni snad cizinci nikdy neviděli bruslaře na chodníku co v plné rychlosti jede slalom mezi lidmi nebo co :) a zpět pěšky ne Letnou.

A to je pro dnešek všechno.

V časopise Kreativní Amos jsem objevila zajímavou hru, tak jsme vyrazili pro dřevěnou desku a špalíčky a pustili se do práce .

Hru dostane Jakoubek, až nebude všechno strkat do pusy a Petr naporcuje špalíčky...

Jeden film. Dva roboti. Staré muzikály. Pár lidí. Mnoho odpadků. Jeden z nejlepších filmů, které jsem viděl. Wall-E 

A jedna série z Letné hned po bouřce. Či přesněji mezi dvěma bouřkami:

      

,  

V týdnu jsem absolvoval pětihodinový noční maraton ve focení. Start na Vyšehradě, stanice metra, přes nábřeží u Vltavy a konec u Tančícího domu.

Výsledek ?

To co jsem čekal jako dobré dobré nebylo. Ale pár fotek překvapilo.

Třeba hrátky s geometrií

Nebo hřbitov

Nejlépe alo hodnotím Vyšehradký tunel. Dvě fotky, pár minut od sebe a každá je úplně jiná se zcela jinou atmosférou.

  

Zahraju si na Lenku:

Večerní koncert vážné hudby se vydařil.